Ještě před pár lety bylo programování docela osamělá disciplína. Ty, tvůj editor a Stack Overflow. Dnes máš k ruce parťáka, který nikdy nespí, nikdy nejde na oběd a nikdy ti neřekne „to si vyřeš sám“. Bez něj to už brzy nepůjde. Jenže tento parťák občas halucinuje a commitne ti do produkce něco, za co by ses styděl i na hackathonu v pátek ve tři ráno.
GitHub Copilot je našeptávač na steroidech. Vznikl jako spolupráce GitHubu (tedy Microsoftu) a OpenAI, a za tu dobu vyrostl z jednoduchého doplňovače řádků v něco podstatně většího.
Princip je pořád stejný: píšeš kód a Copilot ti našeptává, co bys mohl napsat dál (pan Sponka likes this). Jenže dnes už to není jen dopředu odhadnutý řádek. Copilot má Chat, kde se ho můžeš přímo zeptat na cokoliv o tvém kódu – „co dělá tahle funkce?“, „proč mi to padá?“, „napiš mi unit test“. A od roku 2025 má i agent mode, kdy mu řekneš, co chceš, a on se pokusí to celé vyřešit sám – projde soubory, napíše kód, spustí testy. Taková Mařenka z Kouzelné školky, co zkouší pořád dokola, dokud to neklapne.
Copilot dnes není vázaný na jeden model. Podporuje GPT, Claude a další, takže si můžeš vybrat, co ti sedí. Je k dispozici jako rozšíření pro VS Code, JetBrains a další editory. Základní verze stojí $10/měsíc (asi 240 Kč, jako tři piva v pražské hospodě), business verze $19/měsíc.
Ale pozor: Copilot halucinuje. Navrhne ti kód, který vypadá naprosto přesvědčivě, používá správné názvy metod, elegantní strukturu – a nefunguje. Někdy proto, že si vymyslel API, které neexistuje. Jindy proto, že nepochopil kontext tvého projektu. Nezbývá než po něm všechno kontrolovat. Jako po kolegovi, který je sice rychlý, ale občas příliš sebejistý.
Za dvacet let, co programuju, jsem nezažil nic, co by mi tak převrátilo způsob práce. Claude Code pracuje přímo s tvými soubory. Spustíš ho v adresáři projektu a on si ho přečte. Celý. Rozumí struktuře, závislostem, konfiguraci. Edituje soubory, spouští příkazy v terminálu, testuje, jestli to funguje. Žádné kopírování kódu tam a zpět přes prohlížeč. Není to chatbot. Je to agent, který ovládá tvůj počítač.
Řekneš mu „přidej nový typ notifikací, inspiruj se tím, co tam už je“ a za dvě minuty je hotovo. Nebo „projdi tenhle CSV s 50 tisíci řádky a najdi anomálie“. Nebo „přejmenuj všechny fotky podle data pořízení“. Napíše kód, zrefaktoruje starý, vygeneruje testy, ale taky organizuje soubory, analyzuje data nebo konfiguruje systém. Sepsal jsem pár ukázek, k čemu ho využít – zdaleka ne jen programování.
„Řekl jsem Claudovi: Vypni wifi. A on to udělal. Pak jsem řekl: Zapni wifi. A nic se nestalo. Protože neměl internet.“
Ale pozor – taky občas vytvoří nádherný kód, který vůbec nefunguje. Krásný kód, co nekompiluje, je jako nablýskaná Tatra 603 bez motoru. Kontrolovat se musí vždycky.
Claude Code je součástí předplatného Claude Pro za $20/měsíc. Existuje jako desktop aplikace, terminálový nástroj i webová verze. Napsal jsem i podrobný návod na instalaci. A je to pro mě tak zásadní změna, že chystám školení právě o tomhle – prostě to chci ukázat co nejvíc lidem.
Cursor vzali VS Code (konkrétně jeho open-source základ), forkli ho a postavili kolem něj celý AI. Výsledek je editor, kde uměligence není plugin přidaný navíc, ale základ, na kterém stojí celé prostředí.
V čem se liší od Copilotu? Copilot je rozšíření, které přidáš do existujícího editoru. Cursor je editor, který je od základu navržený tak, aby s AI pracoval. Vidí celý tvůj projekt, rozumí kontextu mezi soubory, umí aplikovat změny napříč kódbází. Má vlastní chat, composer pro větší úpravy a integruje více modelů – Claude, GPT a další. Jako kdyby ti někdo přestavěl celou kuchyň kolem robota, místo aby ho jen postavil na linku.
Základní verze je zdarma. Pro verze za $20/měsíc (asi 480 Kč) přidá vyšší limity a přístup k lepším modelům. Pokud trávíš v editoru celý den, stojí za vyzkoušení.
Na trhu je i řada dalších AI editorů – Windsurf (dříve Codeium), Zed nebo v0 od Vercelu pro generování webových aplikací. Tohle je segment, kde se situace mění každý měsíc. Než tohle dočteš, možná existuje zase něco nového. Taková je doba. (A taky důvod, proč se mi nechce psát podrobné recenze – než to dodělám, bude to zastaralé.)
Ne vždycky potřebuješ celé IDE nebo agenta s přístupem k souborům. Někdy chceš jen rychle hodit otázku: „Jak se v Pythonu parsuje JSON?“ nebo „Přepiš mi tenhle SQL dotaz, ať je čitelnější.“ Nebo chceš narychlo prototypovat funkci, než ji začneš pořádně psát.
Na to se skvěle hodí běžní chatboti. ChatGPT má Canvas – interaktivní editor, kde ti kód rovnou upravuje a ty sleduješ změny v reálném čase. Claude má Artifacts, kde si výsledek můžeš rovnou prohlédnout, upravit a stáhnout. Oba zvládnou rychlý prototyp, vysvětlení konceptu nebo code review jedné funkce.
Velká výhoda: nepotřebuješ nic instalovat. Otevřeš prohlížeč, zeptáš se, dostaneš odpověď. Pro rychlé otázky a prototypování je to pořád nejrychlejší cesta. Když ale chceš pracovat s celým projektem a ne jen s jedním souborem, přesuň se k nástrojům výš.
Posílat firemní kód do cloudu? Pro leckoho je to noční můra. Zvlášť pokud pracuješ s citlivými daty, interním kódem nebo projektem pod NDA. Zvlášť v Česku, kde má každá druhá firma paranoiu z toho, že jim někdo čórne zdrojáky. (Oprávněně. Neoprávněně. To teď neřeším.)
Ollama je platforma, která ti umožní rozjet AI modely přímo na tvém počítači. Žádná data nikam neodcházejí, funguje to i offline. Nainstaluješ Ollamu, stáhneš model a jsi v provozu. Zní to jednoduše, protože to jednoduché je.
Z modelů zaměřených na kód stojí za zmínku Qwen Coder od Alibaby nebo DeepSeek Coder. Integrují se do VS Code, JetBrains a dalších editorů, takže workflow zůstává stejné jako s cloudovými nástroji.
Nevýhoda? Kvalita. Lokální modely zatím nedosahují úrovně cloudových gigantů. Je to logické – běží na tvém hardware, ne na farmě serverů za miliardy dolarů. Jako když vaříš doma versus v michelinové restauraci – v obou případech vznikne jídlo, ale ta restaurace má prostě lepší vybavení, lepší suroviny a šéfkuchaře, který nemusí zároveň vynášet koš. Pro rutinní doplňování kódu jsou ale lokální modely dostačující. A to soukromí za to stojí. Obecněji o lokálních modelech na stránce o chatbotech.
Víš, co mě na celém tom AI v programování překvapilo nejvíc? Ne rychlost. Ne kvalita kódu. Ale to, jak se mi změnil způsob přemýšlení.
Dřív jsem začínal tím, že jsem otevřel editor a začal psát. Dnes začínám tím, že přemýšlím, co chci – a pak to popíšu. Místo psaní rutinního kódu se soustředím na architekturu a rozhodování. Místo googlování syntaxe se ptám AI. Je to jako kdyby ses z řidiče dodávky stal dispečerem – pořád musíš vědět, kam co má dojet, ale nemusíš šlapat na plyn.
Programátoři hlásí 40–80% úsporu času na rutinních úkolech. Některé startupy postavily celé produkty prakticky bez tradičního programování. Ale – a to je důležité – halucinace v textu je otravná, halucinace v kódu může být nebezpečná. Bezpečnostní díry, špatné zacházení s daty, logické chyby, co se projeví až za měsíc v produkci. AI ti dá kód, který projde code review na první pohled, ale skrytý bug v něm být může. A ten bug nebude mít za ušima, bude mít za sebou sebevědomou AI, která ti řekla, že je všechno v pohodě.
Nezbývá než si zvyknout na novou roli. Nejsi ten, kdo píše každý řádek. Jsi ten, kdo říká, co se má napsat, a pak kontroluje výsledek. Něco mezi architektem a code reviewerem. Čím líp to umíš, tím víc ti AI ušetří. A čím hůř to umíš, tím víc tě AI přesvědčí, že je všechno OK. To umí úplně zkazit léto.
Tomuhle přístupu se dnes říká vibe coding – nepíšeš kód, ale popisuješ, co chceš, a AI to postaví. Svět programování se tím změnil od základu. A nejzajímavější na tom je, že vibe coding otevírá dveře i lidem, kteří nikdy neprogramovali. Podrobně se tomu věnuju na kurzu vibecoding.
Poslední aktualizace: únor 2026