Chatbot odpovídá. Agent jedná. Celý rozdíl ve dvou slovech – a přitom je to ta největší změna v uměligenci od příchodu ChatGPT. Místo rad, co máš udělat, to AI začne dělat za tebe.
Možná si říkáš: vždyť chatbot taky něco „dělá“ – odpovídá na otázky, píše texty, překládá. Jenže to je jako říct, že ti někdo vaří, protože ti přečte recept nahlas. Chatbot je GPS navigace. Říká ti, kde máš odbočit, ale za volant musíš sám. Agent je taxikář. Řekneš mu, kam chceš jet, a on tě tam doveze. (Občas trochu oklikou, ale doveze.)
Agent má tři vlastnosti, které ho odlišují od chatbota:
Žádné sci-fi. Agenty dnes najdeš v ChatGPT, Claudu, Gemini i dalších službách. Některé jsou jednodušší (prohledají web a napíšou zprávu), jiné složitější (projdou ti celý projekt a přepíšou kód). Princip je vždy stejný: AI dostane úkol a řeší ho samostatně, krok za krokem. Často to ani nepostřehneš. Požádáš Claudea, ať ti vytvoří powerpointovou prezentaci – a on si v tichosti načte potřebný nástroj, naplánuje kroky a začne tvořit. Před chvílí to byl chatbot, teď je to agent. Hranice je čím dál tenčí.
Pokud neprogramuješ, je tohle nejužitečnější agent, jakého si můžeš pořídit. Osobní výzkumný asistent, který nikdy neodejde na oběd, nikdy se nezasekne na Redditu a nikdy ti neřekne „to si najdi sám“.
Jak to funguje: položíš složitou otázku, agent se na několik minut ponoří do internetu, pročte desítky stránek, porovná informace a vrátí ti strukturovanou rešerši s odkazy na zdroje. Ty zatím klidně projdeš Instagram. Nebo si dáš kafe. Nebo obojí.
„Chci koupit myčku do 15 tisíc. Jaké jsou teď nejlépe hodnocené?“ „Připrav rešerši o fotovoltaice pro rodinný dům v ČR – dotace, návratnost, zkušenosti.“ „Jaké jsou rozdíly v legislativě GDPR mezi Českem a Německem?“ Na tohle všechno bys normálně strávil půl dne proklikáváním výsledků. Agent to zvládne za pár minut.
Můžeš přitom sledovat, co dělá – ukazuje, které stránky čte a jaké závěry z nich vyvozuje. Je to trochu jako dívat se přes rameno kolegovi, akorát ten kolega čte rychlostí tisíc stran za minutu.
Deep Research najdeš v ChatGPT (Plus a Pro), Gemini (i v bezplatné verzi s limity) a Perplexity. Každý to dělá trochu jinak, ale výsledek je podobný – a za $20/měsíc (asi 480 Kč) za Plus verzi jakéhokoliv chatbota máš výzkumníka na celý měsíc za cenu jednoho oběda v restauraci. Víc v článku Když AI nahradí celý výzkumný tým.
O tomhle bych mohl psát hodiny, ale nebudu – podrobně ho rozebírám na stránce o programování. Naposledy jsem mu řekl „přepiš registrační formulář“ a za tři minuty jsem měl hotovo to, na co bych sám potřeboval dvě hodiny. Ve zkratce: dáš agentovi přístup ke svému projektu a on si ho celý přečte. Rozumí struktuře, závislostem, konfiguraci. Pak edituje soubory, spouští testy, opravuje chyby. Není to chatbot, se kterým si kopíruješ kód tam a zpět – je to parťák, který sedí přímo v tvém terminálu.
Podobně funguje Copilot agent mode ve VS Code nebo Cursor. Všechny tyhle nástroje mají společné to, že nepracují s jedním souborem, ale s celým projektem.
A nejzajímavější? Díky agentům dnes můžou vytvářet software i lidé, kteří nikdy neprogramovali. Říká se tomu vibecoding a mám na to samostatný kurz. Víc o AI nástrojích pro programátory najdeš na stránce o programování.
Sdílíš obrazovku s kolegou a on ti něco ukazuje. Pak ti ten kolega přebere myš. A pak zjistíš, že to není kolega, ale AI. Přesně to je computer use.
Princip je všude stejný: AI vidí tvou obrazovku jako screenshot, rozpozná, co je kde, a ovládá myš a klávesnici. Otevře prohlížeč, vyplní formulář, klikne na tlačítko, přepne do jiné aplikace. Takový virtuální brigádník, který nechodí pozdě, ale občas klikne vedle.
Kde to vyzkoušet? Nejsnáz u Claudea – stáhneš desktopovou aplikaci, přepneš do režimu Cowork a necháš ho pracovat. ChatGPT má computer use v agentním režimu. Google má Project Mariner, prozatím jen v USA.
Je to fascinující a zároveň trochu děsivé. Kdo si pamatuje TeamViewer, ví, jaký to je pocit, když se ti kurzor sám hýbe po obrazovce. Jenže tentokrát na druhém konci nesedí kamarád Pepa, ale jazykový model, který slovo „opatrně“ nemá ve slovníku.
Háček? Zatím to spolehlivě funguje jen na jednoduché úlohy. „Otevři tabulku a vyplň tenhle sloupec“ – to zvládne. „Porovnej tři e-shopy, vyber nejlepší nabídku a objednej“ – tady se agent začne motat jako turista na Hlavním nádraží. Zvlášť v Evropě, kde ho na každé stránce přivítá cookie lišta s dvaceti variantami souhlasu – a agent zmateně odkliká „přijmout vše“, jako to děláme my všichni. Budoucnost to je, ale spolehlivá budoucnost ještě ne.
Agenty nemusíš chápat, abys je uměl používat. Ale pokud tě zajímá, co se děje pod kapotou, čti dál.
Představ si detektiva. Dostane případ, prozkoumá důkazy, vytvoří si hypotézu, ověří ji, a když nesedí, změní přístup. Přesně takhle pracuje agent. Má smyčku: pozoruj – plánuj – jednej – vyhodnoť – opakuj. A tuhle smyčku může projet desetkrát, stokrát, i víckrát.
Klíčové jsou nástroje. Samotný jazykový model (Claude, GPT, Gemini) umí jen generovat text. Ale dej mu prohlížeč, terminál, přístup k souborům a API – a najednou může jednat. To je ten skok od konverzace k akci. Jako rozdíl mezi někým, kdo umí skvěle mluvit o vaření, a někým, kdo má k dispozici kuchyň.
V každém kroku model rozhoduje: co udělám teď? Přečtu soubor? Otevřu stránku? Spustím příkaz? Vlastně si píše todo list sám sobě – a na rozdíl od tebe ho i plní :-)
Agent bez dohledu je jako autopilot bez pilota. Funguje skvěle, dokud je cesta přímá. Jakmile přijde něco nečekaného, potřebuješ člověka, který zasáhne. (A věř mi, nečekané přijde vždycky.)
Řetězovou pilou můžeš přeříznout strom i nohu. S agenty je to podobné.
Zesílené halucinace. Když ti chatbot napíše blbost, přečteš si to a řekneš „to je blbost“. Agent na té blbosti začne stavět další kroky. Zarezervuje stůl v restauraci na jiném kontinentu. Pošle email s chybným termínem. Upraví soubor na základě špatného předpokladu. Jedna chyba se vrství na druhou jako padající domino – a ty zjistíš, že se něco pokazilo, až když už je pozdě na jakékoliv „undo“.
Agentovi dáváš přístup k souborům, emailu, prohlížeči. To je jako dát klíče od bytu brigádníkovi, kterého jsi potkal před pěti minutami. Zamysli se, co mu svěřuješ – a jestli bys to samé řekl náhodnému chlapovi na ulici.
A pozor na peněženku. Agent spotřebuje řádově víc tokenů než běžný chat. Každý krok smyčky stojí peníze. Deep Research v ChatGPT spolkne za jeden dotaz tolik, co jinak za celý den chatování. Jako v taxíku – metr běží, i když stojíš v koloně.
No a pak je tu efekt, kterému říkám „řekl jsem ukliď, on smazal všechno“. Agent občas pochopí úkol jinak, než jsi myslel. Požádáš ho, ať „vyčistí“ adresář, a on smaže soubory, které jsi chtěl nechat. Protože jedná samostatně, napáchá škodu dřív, než si toho všimneš. Nic, za co bys ho pochválil.
Pointa? Hlídej je. Nejsou to autonomní kolegové, které můžeš nechat o samotě a odejít na oběd. Jsou to mocní asistenti, kteří potřebují dohled – a čím víc toho agentovi svěříš, tím pozorněji musíš koukat na výsledek. Víc o rizicích AI obecně na stránce Žijeme s AI.
Chatbot, který jen odpovídá na otázky, ti za chvíli bude připadat jako telefon, který umí jen volat. Svět se posunul od „zeptej se AI“ k „nech AI, ať to vyřeší“. A to nejzajímavější teprve přijde – multi-agentní systémy, kde spolu spolupracuje víc agentů najednou, každý se svou specializací. Jako tým, akorát bez porad.
Claude Code a další agenty pro programátory najdeš na stránce o programování. A pokud tě zajímají širší dopady AI na společnost – včetně toho, co se stane, až agenti začnou dělat chyby ve velkém – čti rizika a přínosy.
Poslední aktualizace: únor 2026